Wellness Centrum Svaté Pole 41 263 01 Dobříš     

Daniela o Jitce

Obrázek uživatele ictus

Zdravím Vás Pane Honzo,
Jste pro mě opravdu pán s velkým P, protože web ICTUS, byla jediná moje záchrana - zdroj informací, když moje kamarádka dostal mrtvici. A za to, co jste díky internetu pro nás udělal Vám moc děkuji.
Takže trochu popořadě:
Jmenuji se Daniela, ale to není důležité, důležitější je jméno mojí kamarádky, JE TO Jitka.
Píši záměrně JE TO, protože asi opravdu moc nescházelo a Jitka by už nebyla s námi.
Jitka je obrovská bojovnice, krásná ženská, máma již tří dospívajících dětí a asi naštěstí, celý život velká sportovkyně. Myslím, že i to, že celý život sportovala, a byla zvyklá bojovat, tak to ani v té nejhorší chvíli nevzdala a bojovala - moc ji za to děkuji.
Mrtvice ji bez varování zastihla 25.5.2009, když ji bylo 46 let. Každý měsíc 3-ho slavíme narozeniny - to je datum, kdy jsem ji prvně viděla v nemocnici a kdy ji začali probírat z umělého spánku a ač ještě „spala" tak podle hlasu mě poznala a na znamení mě silně zmáčkla ruku - nikdy na to nezapomenu, jaká to tenkrát byla síla a energie - jak mi chtěla sdělit, že to prostě zvládneme.
Asi nás má někdo rád. Když mrtvice uhodila - lékař dobře diagnostikoval a okamžitě ji poslal do Liberce, tam neměli v provozu nějaký přístroj a tak hned do Střešovic. Vše bylo ráz na ráz - odebráná ¼ lebky, aby otok nezpůsobil další škody, po 2 dnech další zhoršení. Super péče, ale nikdo nevěděl jak se s tím Jitka popere. Když Jitku začali postupně probouzet, pan primář, nám ukázal rozsah poškození mozku - pravá strana - katastrofa a co to udělá s levou stranou - nikdo neví, je jasné, že levá půlka těla bude úplně mimo a co dalšího bude nefunkčního si nikdo netroufal říci. Přístup střešovických lékařů a sester byl úplně super, doporučili nám za Jitkou jezdit každý den, přivézt ji její oblíbené fotky, pouštět ji oblíbenou muziku, prostě až se začne probouzet, aby měla kolem sebe něco co ji snad pomůže si vzpomenout kdo a čí je. Povedlo se . Je to fakt bojovnice. Vy to asi dobře vše znáte, pak následoval převoz do Liberce - také ok - pak Jilemnice. Za každý posun vpřed díky. Super bylo, že Jitka mohla celkem solidně mluvit, to opravdu bylo vše o mnoho jednodušší. Od počátku jsme se těšili z každého pokroku a věřili, že se vše bude zlepšovat, že si to vybojuje, Takže radost: Jitka nás poznává, Jitka bude mluvit až ji vytahají všechny hadičky, Jitka vnímá pravou stranu těla, Jitka si pamatuje, Jitka pozná, že potřebuje na WC, Jitka hýbla pravou nohou ...... a tak to šlo celkem rychle, pak rehabilitace v Liberci, pak domů, vozík odmítá, přeci to dokáže !!! Od začátku tvrdila, že tomu „nakope prdel a zakroutí krkem „ - k tomu totiž potřebuje zdravou nohu a ruku 
Pak následovalo „spravení hlavy" aby tam neměla jen kůži, pak rehabilitace, Jánské lázně, Žacléř, moc by chtěla do Kladrub, má zažádáno a tak se to snad povede. Jitka již chodí celkem slušně - výletujeme - s přestávkami ujde solidní túru - naposledy cca 7 km. Po roce prvně hýbla s rukou - ta tedy ještě moc neposlouchá, ale nevzdává to, maká, protože jako Vy jste měl cíl - lyže, tak ona má cíl - kolo. Musíme věřit, že to dokáže, i když to bude velká dřina.
Jsem se nějak moc rozepsala. Jak jsem již řekla, Jitka je velká sportovkyně a bojovník, takže se neuzavřela do sebe, prostě vyráží mezi lidi a bere věci tak jak jsou a věří, že dokáže, aby to bylo lepší. Díky ní jsem si přebrala, co je v životě důležité a co né - za to ji děkuji, poznala jsem, jak se chová okolí v nestandardních situacích - super zkušenost, ale je fakt, že bych tuto zkušenost vyměnila za to, aby se Jitce podařilo nasednout a jet na tom kole.
Pane Honzo, 25.-.27.8.2010 budu s Jitkou na Josefově boudě ve Špindlerově Mlýně. To je ta chata pod vrcholky kolem které se jezdí na Špindlerovku. Vy by jste měli mít na Bedřichově týdenní pobyt. Prosím, myslíte, že by jsme se s Vámi mohly setkat? Buď třeba jen při Vašem posezení, nebo během dne a nebo by jsme se mohly na chvilku přidat k nějakému Vašemu programu, kdyby to bylo samozřejmě možné. Prostě by jsme Vás obě rády pozdravily osobně, protože jste nám moc pomohl.
S přáním krásného dne
Daniela Pastorková

Odkazy přátel v nemoci

   

 

Kamarádi