Wellness Centrum Svaté Pole 41 263 01 Dobříš     

charakteristika účastníků 1-2011

Obrázek uživatele ictus

Ráda bych Vám popsala charakteristiku těch, kteří byli spolu se mnou na prvním turnusu v Bedřichově 2011, tak jak jsem je já vnímala. Aby jste měli představu kdo tam byl a nebál se ničeho a nikoho. Hlavní postavy byly dvě, Honza Dohnálek, který byl i tou nejvyšší hlavou a vůdčí osobou, ale k němu vždy a všude neodmyslitelně patří Alena Šlechtová. Tito dva lidé jsou zakladateli sdružení Ictus a vše co prožíváme my, prožívali na vlastní kůži před pár lety a tak vždy tuší jak nám asi je, znají naše pocity a nálady oba jsou velmi obětaví a vždy se snaží najít to nejlepší řešení. Byli zde i 3 dobrovolníci Jana, Bára a Fanda (můj manžel). Ti pomáhali, kde bylo zapotřebí. Bára ta hodně vždy a téměř všude fotila, aby bylo vše patřičně doloženo. Úplně jsem pominula to, že Alenka skoro jako profík vše natáčela na kameru a později i Bára. Jana a Fanda ti pomáhali hlavně ve vodě, ale i na suchu slabším. No a pak jsme tu byli my, já mám potíže se stabilitou a vlevé ruce zatím nic moc nenosím, pokud to chci mít, moje kamarádka Boženka, tak tu také byla, tu jsem poznala v září 2007 právě na Měříně, byly jsme na tom dost podobně, ale ona udělala hodně práce na sobě. Dnes hůlku používá málokdy a zlobí ji levá ruka. Musím podotknout, že jsme si vzájemně posteskly v roce 2007 na Měříně nad naši váhou, ale ona dokázala svou váhu vrátit zpět to znamená před příhodu a podařílo se, zhubla 30 kg. Její trpělivost i vytrvalost je úžasná. Božence je nad 50 let, její spolubydlící byla o více než 20 let mladší Štěpánka, na které bylo znát jak moc a moc bojuje a šlo to, byla nenápadná ale snaživá. Byla pobytem tak nadšena, že si zajistila volné míso v dalším turnusu. Míla tak tu zde na den dva doprovázel manžel Jarda, ikdyž se hůře vyjadřovala o to více jsme se společně s ní nasmáli, byla s ní velká legrace. Také si vždy šla svým tempem a vždy byla všude kde měla být. Hanka to je paní, která má určitě po padesátce, také chodí pomalu a má problémy s řečí, ale vždy a všude v tichosti byla a domluvila se, prostě co chtěla měla. Muže tady zastupoval Ruda, který se ale moc nevyjadřoval, ale byl fajn. Pak zde byla manželská dvojice Pepy a Jitky. Pepa byl vždy v těsné blízkosti Jitky a pečlivě se o ni staral a pomáhal jí. Jitka má klasicky postiženou ruku i nohu, tak Pepu často potřebovala, ale také díky jemu absolvovala úplně v pohodě jízdu na bobech a nebála se ani přemosťování, bylo znát, že v Pepovi má velkou jistotu, oporu a důvěřuje mu. Pepa samozřejmě pomáhal i ostatním když bylo potřeba. Další a poslední manželskou dvojicí byl Václav a Miluška.Václav byl na vozíku a jeho žena musela ještě pár dnů zůstat z vážných důvodů v místě bydliště. Těch pár dnů mu pomáhal dobrovolník Fanda (můj manžel) a ikdyž si myslím, že začátek byl složitý pro oba, pánové k sobě našli cestu a nakonec jim to šlo a jsou i dnes v kontaktu. Miluška jakmile dorazila nám ukázala, že Václav ledas co dokáže, jen prostě bez ní to asi nebylo ono. Najednou došel o hůlce do jídelny a byl jako vymněněný. Dorazila Honzova žena- také Miluška a ta mezi nás zapadla bez problémů.

Zkrátka byla jsem parta lidí,která má stejný cíl nebýt někde v koutku a smutnit. .

Věrka

Odkazy přátel v nemoci

   

 

Kamarádi