M-2022-Zdeněk

Zdeněk

Potkal jsem ho v UVN. Nemluvil, pravou část tělal ochrnutou, měl plenky.

Když jsem k němu přišel, neměl spojení s vnějším světem. Protože jsem měl vlastní zkušenost s touto nemocí, navázal jsem s ním „spojení“. Já mluvil a on poslouchal a uvěřil mi, že má šanci.

Sestavil jsem mu plán, roční plán, jak se dávat dohromady. A on ho plnil, to je nejdůležitější, měl chuť a vůli do toho jít.

Je to těžký boj a může být vítězný, ale musí do toho dát vlastní vůli. Bez ní to nejde. Já jsem k němu chodil jednou za 14 dní, později pojednou za měsíc.

Během prvního roku se naučil chodit, mluvit a při pobytu s námi a ICTUSem, i plavat.

Je to těžký a nikdy nekončící boj, ale stojí to za to.