O odvážném přástevníkovi medvědím a jiné povídky
O dvou netopýrech a jednom štěstí
Netopýr Jaroslav a netopýr Jaromír bydleli v díře ve starém dubu. Netopýr Jaroslav toho měl dost.
víceO veverčákovi a lískách
V jednom lese na jednom stromě (až úplně nahoře) bydlel jeden veverčák. Jmenoval se Koula Antonín, ale to teď není až tak důležité.
víceO odvážném přástevníkovi medvědím
Jeden přástevník medvědí se jmenoval Karel. Na přástevníka medvědího to bylo poměrně obvyklé a normální jméno. Takové trochu konzervativní (ale v žádném případě se nejednalo o konverzační záležitost).
víceO docela malém modrém slonu
V jednom docela velkém černém lese žil docela malý modrý slon. Žil sám a byl spokojený.
víceChytrost nejsou žádné čáry
Doma u skokanů hnědých bylo dusno (jestli tedy může být ve vlhkém prostředí dusno).
víceO jelenovi, který z toho byl jelen
Jelen Velen byl v nejlepších letech. Nebyl už žádný zajíc (byl to jelen), ale do důstojného věku důstojného kmeta měl také ještě poměrně daleko. Dalo by se říct, že byl v nejlepších letech (upřímně řečeno, která léta jsou vlastně nejlepší ?).
víceO optimistickém lišaji smrtihlavovi
Lišaj smrtihlav Kamil byl optimistou. Nebo snad by bylo lepší napsat - chtěl by být optimistou. Nebo - chtěl být optimistou. Zkrátka moc to nešlo.
víceO krtkovi, který špatně viděl
Krtek Bedřich špatně viděl. Nebo krtek Bedřich neviděl nejlépe. Zkrátka (abych nechodil okolo horké) krtek Bedřich byl slepý jako patrona (jako slepá patrona).
víceO strakapoudovi, který přišel o barvy
Strakapoud Bartoloměj byl švihák. Dokonce se podle něj jmenovala v Praze jedna ulice (tak to alespoň tvrdil on, nevěda, že ta ulice nemá nijak zvlášť dobrou pověst).
víceO medvědu, který se usadil
Medvěd Jarda byl švihák. Švihák v nejlepších letech. Z pubertálních kousků a výtržností už vyrostl (před poměrně dlouhou dobou) a tak se začal poohlížet po nějaké medvědici.
víceO čistotné vydře Marušce
Vydra Maruška byla čistotná. Narodila se ve znamení Panny a jakýkoliv nepořádek v ní zanechával pocit, že něco není v pořádku. Byla ráda, když okolo ní bylo čisto a uklizeno.
víceO javoru, který byl dost namyšlený
Na jedné pasece rostl takový pěkný javor. Rostl sám na pasece a nikoliv v lese, což nebyla až tak jeho zásluha.
víceO kukačce, která žila zhýralým životem
Kukačka Apolena přišla do věku, kdy se začala těšit na malé kukačky. Jenže moc to nešlo.
víceO zimním spánku
Strmé horské štíty. K hvězdám tak blízko. Tady by mohl žít jen romantik. Nebo. Tady by mohl žít jen blázen. Nebo. Tady by mohl žít jen romantický blázen. Nebo. Tady by mohl žít jen bláznivý romantik.
víceO velbloudovi, který strkal hlavu do písku
Velbloud Otakar neměl žádný hrb. Rodiče byli chudí a zkrátka na hrb neměli
víceO jiřině Květě a česneku Luďkovi
Na jedné zahrádce žili vedle sebe jiřina, která se jmenovala Květa a česnek, který se jmenoval Luděk. Ten česnek Luděk byl takový floutek, trochu do světa a ne moc do domácnosti a do rodiny (na to byl moc vznětlivý), ale fešák.
víceO pavouku křižákovi Albertovi
Pavouk křižák Albert šel zrovna na zdravotní procházku. Najednou měl pocit, že něco zasvištělo vzduchem a dál to nešlo. Byl pod sklenicí od marmelády a zblízka na něj koukal lidský obličej.
víceO kočce a moudivláčkovi
Jednoho dne šla jedna kočka zahradou. Ta kočka byla Tereza (to je zajímavé, jak záleží na slovosledu, kdybych to napsal třeba takhle: "ta Tereza byla kočka", získalo by to docela jiný (také pravdivý) význam
víceO kukukačce, která hovořila několika jazyky
V jednom malém českém lese žila jedna kukačka, která se jmenovala Markéta. Možná byl špatný rok, nebo byla kukačka Markéta příliš líná, moc dobře se jí zkrátka nevedlo.
víceO potemníkovi, který se po tmě bál
Jeden potemník se jmenoval Blažej. Byl to fešák, alespoň mezi potemníky. Jednoho večera ho pozvala na návštěvu majka Majka a doufala (nebo si to myslela - poznámka autora), že třeba u té návštěvy nezůstane.
víceO pavoukovi, který byl divný pavouk
Pavouk Matěj byl trochu zvláštní. Nebavilo ho tkát pavučiny, jako blázen číhat, až se chytne nějaký hmyz a ten mu už vůbec nechutnal. Spíše takhle sojová pomazánka.
víceO utkvělé představě
Sirka ležel v posteli a spal. Náhle měl pocit, jako by někde nablízku byla nějaká dívka. Otevřel oči a opravdu, na jeho posteli seděla dívka a dívala se na něj.
víceO žabí lásce
V jednom rybníčku žil poměrně hezký (alespoň mezi žabáky poznámka autora) žabák Kvakimodo. Tomu se velmi líbila žába Kvakomila a dlužno poznamenat, že ani on jí nebyl lhostejný.
víceO romantické volavce
Jedna volavka popelavá se jmenovala Láfka. Myslela si, že je to nebetyčně romantické a výstižné jméno (jednoho večera byla v rákosí a slyšela jednoho pána, jak trochu hodně hučí do jedné slečny a ten pořád tohle slovo opakoval
víceO hrušce, která měla divnou barvu
Kousek za vesnicí, za státním statkem (neměl jsem tady napsat velká začáteční písmena, nevím - poznámka autora), tam kde se cesta stáčí mezi poli k lesu, stála hrušeň (to je takový strom, na kterém rostou hrušky - poznámka autora).
víceO velmi rychlém hlemýždi
Jednoho dne vyslechli Rychlomil a Rychloslav (tak se ti hlemýždi jmenovali - poznámka autora) rozhovor dvou strak, Boženy a Růženy.
víceO nosorožci, který měl hroší kůži
Kdesi daleko na jihu, až v Africe, žil jeden nosorožec. Často říkal "To se mě netýká" a tak mu říkali Netýkavka.
víceO znakoplavce, která neuměla plavat
"Přeci nepolezu do téhle hnusné kapaliny," říkala. "Možná do moře bych vlezla. Djó moře, to je něco úplně jiného (byla to značně sečtělá znakoplavka - poznámka autora)."
víceO pilném lenochodovi
Časem se jim narodili kluk a děvče a dostali jména po slavném lenochodovi (tak se alespoň domníval šťastný otec). Chlapec se jmenoval Sladký a děvče Kozina. S těmi jmény si ve škole užili svoje, on měl přezdívku Slaďák a ona Kozí kůže.
víceO stonožce, která měla jen devadesát nohou
Pod jedním kamenem žila byla stonožka Anežka. Vlastně to není až tak úplně pravda, protože ta stonožka neměla sto nohou. Měla jich jen devadesát. Zpočátku tu sice byly pokusy říkat jí devadesátinožka, ale pak přišel roháč Vavřinec a prohlásil, že v rámci statistické chyby je to v podstatě stonožka
víceO velrybě, která nevěděla, čí je
V jednom moři na severu plavala velryba Mařenka. Plavala na sever, na jih, na západ i na východ, jak ji právě napadlo a jak se jí chtělo. Prostě absolutní volnost a absolutní svoboda.
víceDlouhé vlasy, krátký rozum
Rodina by si mohla žít v klidu, kdyby dcera nerostla a nestárla. Tak se stalo, že jednoho večera řekla Liliana rozechvělým hlasem rodičům: "Tak on přijde v sobotu na oběd". "Kdo ?", zeptal se inteligentní otec. "No přece Lukáš", zněla odpověď. "Jéžišmarjá a co já uvařím", zaúpěla matka. "A proč zrovna v sobotu, to nemůžu mít klid aspoň o víkendu", řekl otec. "On by vás chtěl požádat o moji ruku", završila to dcera Liliana. "Jéžišmarjá", zaúpěla znovu matka.
víceRychlejší není vždy chytřejší
Želva Amálka jednoho dne šla rozvážně (nikam nespěchala - poznámka autora) na procházku. U rozložitého baobabu ležel gepard Medard.
víceO psu, který se nepatřičně jmenoval
Jedna slečna žila s jednou psicí, jezevčíkem. Říkala jí Koule a tu to trochu hnětlo. Byla to totiž královská dcera a jmenovala se Vrrhafka III., protože se na každého vrhala
víceO velbloudovi, který vždycky trefil domů
Abú Koráp byl velbloud. Nějak se mu přihodilo, že šel jednoho večera (slunce tak hezky zapadalo - poznámka autora) v takové tvrdé pískové brázdě a obrousil si levé nohy (ještě, že ty pravé zůstaly dobré - poznámka autora). A tak od té doby chodil do kruhu. Mělo to tu výhodu, že přišel vždy na místo, odkud vyšel.
víceO příbuzenském poměru
V Malajsii (místní obyvatelé hrdě tvrdili, že podle jejich země se jmenuje celý kontinent - poznámka autora) žil tapír Papír. V knize, kterou kdysi četl (je otázkou, kdy a kde vůbec vzal onu knihu, kterou četl a že uměl číst - poznámka autora), se dozvěděl, že je nejbližším příbuzným slona
víceAktuality
- Daniela o Jitce
- Chcete získat Euroklíč zdarma!!
- členské příspěvky
- Archiv
- Pravidla hry
- MUDr. H. Adamčová o CMP
- ROTARY 2009
- Pozor cvičení mozku
- Plavání a lyžování
- Ples ICTUS 2009
- ZOO Praha 2009, 1. ŘÍJNA
- Nový sponsoring
- Nový web
- Šťastné a Veselé
- Minulý a budoucí lyžaři
- Jiři Donát
- POČÍTAČ
- Jak cvičíme ve vodě?
- Plán na rok 2010
- 2010 budem létat
- Internet a můj handicap.
- Handicap Tour 2010 navštíví 14 měst
- Rotary Club Inrernational
- Bedřichov podle Ivany
- Hanka a Bedřichov
- Program letních pobytů
- Práce nad knížkou
- Bedřichov 1 2010
- Měřín 1 2010
Mozková mrtvice
- Naše znalost o CMP
- Naše starost o práci pro postižené
- Přednášky o CMP
- Naše týdenní pobyty
- Naše počasí
- Desatero+1
- Neztrácej naději
- Tvůj nemocný, je dospělý člověk
- Hledej a najdi svůj a hlavně jeho vzor
- Nechtěj vše najednou
- Pravidelné cvičení se stává odměnou
- Život nekončí mozkovou příhodou - život začíná
- Zjistíš, kdo je skutečný přítel
- jako by nemocný vnímal
- Neboj se opřít o své blízké
- Máš možnost získat nové přátele
- I nemoc přináší příležitosti
- Běh na dlouhou trať
- Nikdy není pozdě
- Je to dobrý, ale až příští rok....
Casopis Hledáme cestu
Spřátelené WEBy
Cizí služby
Vzdělávání veřejnosti
- Klient v domácím prostředí
- Nemocnice Teplice o. z., KZ a. s. 14. května
- Potřeby seniorů - komunikace
- Péče o klienta s poruchou mobility
- Cévní mozkové příhody následná péče
- UVN 2010
- Fakultní Thomayerovy nemocnice 4.2.2010
- Jedličkuv ustav
- rotary-donation-cheque
- Vzdělávání veřejnosti Archiv
- Sociální práce a pastorace ETS
Původní WEB
Akce
Zprávy z akcí
Dobrovolníci
Události
Osobní příběhy, dopisy
Tvorba členú
- Jirka Donát
- Špindlerův Mlýn 2009
- Michal Toul
- O odvážném přástevníkovi medvědím a jiné povídky
- O dvou netopýrech a jednom štěstí
- O veverčákovi a lískách
- O odvážném přástevníkovi medvědím
- O docela malém modrém slonu
- Chytrost nejsou žádné čáry
- O jelenovi, který z toho byl jelen
- O optimistickém lišaji smrtihlavovi
- O krtkovi, který špatně viděl
- O strakapoudovi, který přišel o barvy
- O medvědu, který se usadil
- O čistotné vydře Marušce
- O javoru, který byl dost namyšlený
- O kukačce, která žila zhýralým životem
- O zimním spánku
- O sběru kaštanů
- O velbloudovi, který strkal hlavu do písku
- O jiřině Květě a česneku Luďkovi
- O pavouku křižákovi Albertovi
- O kočce a moudivláčkovi
- O kukukačce, která hovořila několika jazyky
- O potemníkovi, který se po tmě bál
- O pavoukovi, který byl divný pavouk
- O utkvělé představě
- O žabí lásce
- O romantické volavce
- O hrušce, která měla divnou barvu
- O velmi rychlém hlemýždi
- O nosorožci, který měl hroší kůži
- O znakoplavce, která neuměla plavat
- O pilném lenochodovi
- O stonožce, která měla jen devadesát nohou
- O velrybě, která nevěděla, čí je
- Dlouhé vlasy, krátký rozum
- Rychlejší není vždy chytřejší
- O psu, který se nepatřičně jmenoval
- O velbloudovi, který vždycky trefil domů
- O příbuzenském poměru
- Myšlenky a glosy 2010
- Ivana
- Jirka Donát
ICTUS
