To je velmi široká otázka. Zkusíme se na to podívat z několika pohledů. Zvláště pro to, že jsem po CMP. Rok a půl jsem nečetl, nepsal a nemluvil. Samozřejmě jsem se všeho zbavoval a stále zbavuji. A CMP (mozkovou mrtvici) jsem si uhnal už v roce 2002.
První napsání článku na internet jsem spáchal krátce po to, když se mi vrátila schopnost psát. To vlastně není přesné. Já ho sice napsal, ale do šuplíku, schoval a styděl se. Že není za co se stydět jsem poznal až časem. Pak jsem článek umístil na intranet a čekal. A reakce byly dobré. Zaregistroval jsem web a šlo to ven. To mně strašně pomohlo a pomáhá. Teď radím, sdělená radost dvojnásobná radost, sdělená starost poloviční starost.
Jak mně rostl web pod rukama, zvětšoval počet lidí chtivých a lačných odpovědí. A já jsem se snažil jim odpovídat. Všimněte se té změny. Od publikační na komunikační úroveň. Internet mi pomohl přijít za nimi až domů. Navazovat s nimi komunikaci. Radit jim. A zvedat jim náladu a chuť do života. A někomu internet může zachránit i život.
Web rostl a rostl. Už to nebyl můj web, ale náš web, lidí s handicapem CMP.
• Sdělení starostí a najít místo na internetu, kde to řeknu ostatním. Radosti i starosti.
• Získání názorů lékařů a ostatních odborníků
• Hledání lidí se stejným handicapem
• Získáváni informací o jednodenních akcích
• Získáváni plánu o vícedenních akcích
• Čtení a akcích
Prostě z webu se stalo interaktivní medium. Pomáhá lidem postiženým zpátky do života.
Děkuji Ti internete - Honza.