Jitka Veletová

Na stránky ictus.cz člověk nejspíš nezabloudí jen tak náhodou. Jinak to nebylo ani se mnou před půl rokem. Po té, co jsem měla možnost zúčastnit se jedné z přednášek Honzy Dohnálka už byl jen krůček k tomu, abych si o něm a jeho činnosti zjistila víc. A z internetových stránek to byl už jen další malý krůček k tomu, abych se na vlastní kůži přesvědčila o tom, že ictem život rozhodně nekončí.
Letos v září jsem totiž s Honzovou partou strávila týden na Měříně. A jaký týden to byl? Asi jako první mě napadlo slovo pohoda, kterou jsem od první chvíle vnímala ze všech stran. Na vojenský režim se ve vojenské zotavovně s Honzou Dohnálkem nehraje a fantazii se meze nekladou.
Cíleně jsme se věnovali motorice - nejen v bazénu a v tělocvičně, ale například také na golfovém hřišti. Ovšem k celkové koncepci pobytu patřila v neposlední řadě péče o psychiku. A péče to byla opravdu kvalitní, aspoň z mého pohledu. Aby mi všichni hned nezačali závidět, tak za vše připomenu jen výlet parníkem, návštěvu cukrárny, procházky kolem přehrady....což by však vše samo o sobě nezaručovalo v podstatě nic moc, pokud by k tomu člověk neměl k dispozici tak milou společnost. A závidět mi vlastně nemusí nikdo, protože Ictus má dveře otevřené.
Obavy, které jsem před odjezdem měla, se týkaly jednak toho, jak bych měla k lidem po CMP přistupovat. Pozice mírně informovaného laika mi nedodávala příliš síly do kramflíků a navíc tu byla i moje druhá obava z toho, že tam vlastně nikoho neznám.
Abych to nějak shrnula, zahnání jedné obavy zahnalo i tu druhou - velmi rychle jsem totiž zjistila, že všichni jsou moc fajn, že se nemusím bát na cokoli zeptat a že se vlastně i tak nějak počítá s platností rčení o těch učených, kteří nepadají z nebe.
Takže všem děkuji za cenné zkušenosti a velmi příjemný týden.
Jitka

cévní mozková příhoda (CMP)
ICTUS
  • česky
  • english